Kapitola 1.
24. 12. 2009
18. červen 2009
Myslela jsem, že tenhle výlet je skvělí nápad a mě to sblíží s mým synem. Tento výlet jsme podnikli na jeho narozeniny, ale brzy jsem pochopila, že to nebyl zas tak dobrý nápad…
Kolem nás se to hemžilo dětmi se svými otci a Adamovi bylo jasné, že on si se svým otcem nikdy takhle hrát nebude…
Adam přišel domů a ptal se mě: ,,A kde je ten můj táta?´´ a potom se zasněně zahleděl z okna na muže hrající si se svými dětmi. A tak jsem mu začala vyprávět ten příběh, na který jsem se celých jedenáct let snažila zapomenout. Jak se zdá, moje minulost zase vylézá na povrch.
Všechno to začalo před jedenácti lety… Přesně si pamatuji ten den. Bylo to 1. ledna, na NOVÝ ROK, což je podle mě nejromantičtější den v roce. Všude kolem se třpytil čerstvě napadaný prašan a já jsem se již tradičně s kamarádkou Marikou vydala na rybník s bruslemi hozenými přes ruku. Na Nový rok se na tomto místě scházelo více lidí, takže jsme tu nebyli samy. Zuly jsme se, hodily jsme brusle na nohy a začaly jsme se pomalu rozjíždět. Bruslilo se nám krásně, bylo to uvolňující a já zapomněla koukat kam jedu. Najednou cítila, že jsem přejela přes nějakou větvičku či co to bylo a začala jsem padat dozadu. Věděla jsem, že pád a následovné výsměvné pohledy ostatních jsou nevyhnutelné… V tom mě ale zachytil příjemně vyhlížející mladý muž…
,,Nepotřebujete pomoct slečno?“ zeptal se mě a překrásně se usmál. Po chvilce přátelského rozhovoru jsem se dozvěděla jeho jméno. Bylo přesně jako on… Krásné a mužné. Jmenoval se Oskar. Doslova mě očaroval a podle toho, jak se v mé přítomnosti choval jsem usoudila, že náklonnost je oboustranná, což se záhy potvrdilo. Ten krásný mladík mě pozval na večeři a já jsem bez váhání přijala.
Stačil nám jeden společně strávený večer a už jsme věděli, že k sobě neodlučitelně patříme, jako den a noc, jako rub a líc... Prostě jsme se perfektně doplňovali a tvořili jsme dokonalý pár. Všechny nezadané a vlastně i ty zadané dívky mi ho záviděly a já sama jsem si začala říkat, jak je možné, že takovýhle muž se může zajímat zrovna o mě. Tehdy mi bylo lehce přes dvacet.
Jeden večer jsem si bez něho vyrazila na disko, což se moc často nestávalo. A taky se mi to vymstilo, tedy pokud se to dá tak říct. Po chvilce postávání na baru a čekání na Mariku mě totiž začal pozorovat jeden překrásný muž. Kdybych nebyla zadaná již dávno bych s ním flirtovala., ale to se nyní prostě a jednoduše nehodilo. Brzy jsem se ale přistihla, že s ním i přesto, že na mě doma čeká Marek, neúmyslně flirtuji. Přišel za mnou a pozval mě na drink a já mu nedokázala říct, že mám přítele, kterého miluji, i když o tom jsem s těmihle myšlenkami trochu začala pochybovat.
Začala jsem si s ním povídat a překvapila mě jeho přirozená otevřenost a vřelost. Byl velice milý. Vypili jsme pár drinků a šli jsme tančit. Zrovna hráli pomalou plouživou píseň, a tak jsme se k sobě trochu přitiskli. V jeho objetí jsem si připadala jako nejdůležitější žena na světě. Všechno kolem nás šlo stranou. Cítila jsem, že mu ruce sklouzávají po zádech níž a níž, když sjížděl po bokách, zahlédla jsem vyčítavý výraz Mariky, která nás asi již chvíli pozorovala. Uvědomila jsem si co se děje a muži se slušně omluvila, že musím na toaletu.
Vlastně jsem nelhala. Na toalety jsem opravdu zamířila, ale zastavila jsem se před zrcadli. Marika tam ihned dorazila za mnou a dívala se na mě jejím pohledem ,,co blbneš holka“.
,,Nic neříkej, prosim tě. Vím, že mám doma milého a hodného přítele, ale nejsem si jistá, jestli má na tohohle …, já vlastně ani nevím jak se jmenuje. On je prostě úžasnej. Nemyslíš?“ řekla jsem Marice a sama sobě jsem se musela smát, když jsem zahlédla v zrcadle svůj idiotsky zasněný výraz.
