Krajina bílých červánků
V dáli bloudím si v krajině snů,
vždy se tam uchýlím po dlouhém dnu.
Karpaty, Šumava či řeky jen,
záleží na mě, je to můj sen.
Nejraděj ale oblohu mám,
nečtyři zdi, ale obláčky ve kterých se ukrývám.
Avšak teď již ta krajina není jen snem,
stala se pravdou, když brod přešla jsem.
Dříve to byla jen krajina z bílých červánků,
po níž jsem se procházela ve spánku.
Však teď je ta krajina domovem mým,
teď je pro mě veškerým živobytím.
Už jsem zemřela, teď jsem v nebi,
již se nepodívám zpět na Zemi.