Milovaná osoba
Jak sklamat dokáže milovaná osoba,
to poznala jsem nedávno,
a teď cituji se doslova,
je to pěkně na hov..
Já myslela, že má mě rád
a on si chtěl jen zašu...
Já byla šťastná, že mě chce,
když políbil mě.
Políbil mě jen tak lehce
jeden pátek na diskárně.
Já šílela sem radostí
a holkám to řekla bez starostí.
Avšak oni mu hned volali,
jen aby ho naštvali.
On zapřel jim snad všecičko
a to mě mrzí maličko.
Ale díky tomu teďkon vim,
ať klukům nikdy nevěřim.
A když né všem tak aspoň jemu,
já chci kluka milýho,
to stojí přece za tu cenu,
nemít Radostickýho.
A ač mi není mnoho let,
vím co je to krutý svět.
Ať si říká kdo chce co chce
mě je dobře na pohovce.
Bez kluků a bez trápení,
to však život žádný není.
Tak jak, ptám se jak dále žít mám,
když ho v srdci stále nosívám?
A ikdybych dál žít chtěla,
co bez něj bych ze světa měla?
Každou chvílí ho miluji,
ale stále si slibuji,
že protože nestojí mi za to,
brzy zapomenu na to.
Avšak to tak lehké není,
tím se celý můj život změní.
Ale já vím jaký je on,
takových kluků je tady milion,
přesto doufám stále víc,
že si uvědomí co má mi říct.
A že řekne mi vesele,
přesto co jsme spolu měli,
buďme zase přátelé.