Smutním a lituju, protože miluju
Smutním, protože mě nepozval.
Smutním, protože se neozval.
Smutním, protože chci ho víc,
i když on ode mě nechce nic.
Smutním, protože prostě vím,
že ho ničím neoslním.
Smutním, protože i přesto ho miluju,
smutním, protože chce jinou, pročež lituju.
Lituju toho, že jsem s ním co měla,
lituju toho, že jsem ho kdy chtěla.
Lituju toho, že i když vím jaký je,
nikdy nedokážu mu na nic říci ne.
Lituju toho, že nedokážu nikdy víc,
pravdu do očí mu říct.
Lituju toho, že slabá jsem,
a nedokážu říci pravdu všem.
Já chci mu říci, že mám ho ráda,
avšak bojím se, že ho ztratím i jako kamaráda.
Ale mě k němu láskou srdce hoří
a cítím se jak se topím v nejhlubším moři.
A i když topila bych se sebevíc dlouho,
mé srdce bude stále hořet po něm touhou.
Prostě miluju ho strašně moc,
a na mou duši padá černočerná noc.
Mě stačí, když se na mě podívá
a mé srdce hned s prudkým bušením ožívá.
Nemluvě o tom když se usměje,
vím, že středem mého srdce je.
A já stále smutním a lituju
a je to proto že ho strašně moc miluju.