Kapitola 3.
Karel nakonec Anně přeci jenom ustoupil a i přesto, jakou měl paličatou a neústupnou povahu, omluvil se jí. Z výrazu v jeho tváři bylo sice poznat nemalé přemáhání. Avšak uspokojovala ho myšlenka, že s Annou bude v klidu vychovávat svou malou a v jejich rodině už nebude panovat takové napětí, jako v posledním týdnu.
Anna se nejdříve rozmýšlela, jestli vůbec dokáže odpustit Karlovi to co řekl. I když si tím nebyla naprosto jistá, rozhodla se, že to alespoň zkusí. Už kvůli své dceři. Avšak věděla, že na to nezapomene a už navždy si s sebou Karlova slova ponese.
Anna křtiny připravila do posledního písmenka. Jako meny bylo hned několik chodů a bylo to oslava jako pro princeznu, ten kdo nevěděl co se zde děje, si snad opravdu myslel, že je to hostina královské rodiny. Většina lidí ve městě tolik jídla pohromadě vživotě neviděla a také hned tak neuvidí.
Jůlie s Annou měly vše perfektně připravené a rozmyšlené. Nenechaly ničemu volný průběh a věděly o každém knedlíčku, který bude v polévce, o každé květince, jež je ve váze na stolku. Prostě dávaly všemu velký význam a nic nenechaly náhodě.
Nejdříve se jelo do kostela, který vypadal jako vystřižený z pohádky. Anna s Jůlií se dlouho rozmýšlely, který kostel zvolí. Navštívili mnoho kostelů, ale žádný se jim nelíbil jako tento. A i přesto, že nebyl zrovna nejblíže, vybraly ho. I Karlovi se moc líbil. Hned když vystoupil z auta a polédl na něj, byl učarován a připadal si jako ve vymyšleném příběhu.
Tento kostel byl spíše kaple. Byl součástí nádherného zámku Plocka, na němž se po obřadu budou fotit.
Karel si prohlížel každý detail venkovních maleb. Navštívil už hodně kostelů, ale tenhle byl unikátní. Kolem vchodu bylo z jedné strany napsáno: ,,Vstup ty kdo s dobrými úmysly přicházíš.'' a ze strany drůhé: ,,Hospodin je náš pán a ví, kam směřují naše kroky.''
Jakmile se před hradbami zámku sešli všichni pozvaní, mohli se přesunout dovnitř a začít s obřadem. Nejprve stáli všichni jako přikovaní a pozorovali krásnou detailní práci na malbách na zdech a stropě a ještě krásnější sochařské umění. Sošky svatých byli před lavicemi a kolem na stěnách byla namalovaná celá křížová výprava.
Když vešel kněz, hned si každý přestal prohlížet malby a všichni se posadili do lavic.
Nastalo naprosté ticho. Bylo by slyšet i dopad špendlíku. Všichni seděli a sledovali, co se děje u oltáře.
Vpředu s panem farářem stáli čtyři osoby. Anna, Karel, Nikola a Nat. Tedy ta malá nestála, tu držela Anna na rukou. Ostatní seděli a tiše naslouchali tomu, co kněz říká. Při křtu se kněz zeptal rodičů, jetli chtějí dát svému dítěti nějaké druhé jméno. Anna i Karel se okamžitě shodli na tom že ne, i když už o tom Anna přemýšlela, ale její myšlenky se vždy odvrátily nepochopitelným směrem.
,,Křím tě tedy na jméno Natálie Hansonová." řekl kněz a pokapal jí svěcenou vodou. Jen na její hlavičku dopadla první kapka svěcené vody, celým kostele se rozlehl srdceryvný pláč té malé.
Při zvuku jejích pár vzlyků se všichni blaženě usmáli a přemýšleli co popřát Natálce do života. Tedy přemýšleli nad tím téměř všichni. Jedna zůčastněná osoba jí nic dobrého nepřála. To co totiž chtěla bylo, aby se to dítě nikdy nenarodilo.
Hned jak křest skončil, začali se všichni přesouvat do domu Hansonových na připravenou hostinu. Jakmile dorazili, byli všichni mile překvapeni. Oslava byla připravena venku, pod širým nebem, mezi stromy a květinami. Anna jim hned říkala, že pokud se jim to zdá krásné teď, tak ať si počkají, až vyjdou hvězdy. To se jejich zahrada promění v nejromantičtější místo světa.
Pro všechny pozvané zde byly připraveny snad všechny druhy alkoholických i nealkoholických nápojů a jídla bylo také nespočet.
Gledis Anina nejlepší kamarádka si všimla, že je tam i mnoho zahraničních jídel. Byli to samé delikatesy. Krevety, chobotnice, ústřice, ale i kaviár a mnoho dalších jídel z nejrůznějších koutů světa.
Oslava se náramně vydařila a všichni se výtečně bavili. Každý ochutnal něco ze zahraničních pochoutek a popil trochu dobrého vína. I nálada byla vynikající, a proto se slavilo dlouho do noci.
Snad by se slavilo ještě déle, ale když začal každý přát spící Natálce do života to nejlepší, zkazila Nikola celou oslavu tím, že Natálii předpovídala hrozné životní trápení.
,,Možná se vám bude zdát, že sem si právě přečetla pohádku o Šípkové Růžence, ale nenechte se zmást. Stačí pár let a ze šťastné Natálky bude to nejnešťastnější dítě na světě. Tak jak ona se bude trápit, to si nikdo z vás nedokáže představit a nepřáli byste to ani svému největšímu nepříteli. Nikdy nebude šťastná. Nikdy. To vám slibuju, že se o to postarám.'' vyřkla tajemně zastřeným hlasem Nikola a začala se škodolibě smát.
Jakmile tohle řekla, Karel se hrozně rozzuřil a Nikolu vypověděl z oslavy. Byla to sice jeho sestra, ale tohle vážně hodně přehnala. Co si o sobě myslí? Ale Karel se hned přede všemi zařekl, že o Nat nemusí mít strach, že se sám postará o to, aby se v životě netrápila.
Potom se již nikomu nechtělo slavit a zvláště ne Karlovi a Anně. Byli oba velmi unavení po náročném týdnu a Anna si potřebovala odpočinout. Avšak jen co ulehla do postele Natálka se rozplakala a Anna musela zase vstávat. Tak to šlo celou noc a tak se nikdo v domě nevyspal.
Po ránu se veškeré služebnictvo i s Karlem domluvili na tom, že se paní domu musí prospat a tak se Natálka svěřila do rukou slečny Jůlie. Avšak Jůlie měla i své povinnosti a nevěděla jak je zvládat s malou na rukou. Ač se snažila sebevíc, žádnou svou práci nedokázala udělat. Počkala tedy až se Anna vyspí a vezme si Natálku zpět. Teprve poté začla dělat znovu svou práci.
Ale nedá se říci, že by Jůlii vadilo hlídat Natálku. Ta malá byla takový smíšek, že si ji hned každý oblíbil. Přes den vůbec neplakala, ale zato si to vybírala v noci. I přesto se ale nenašel jediný člen v této domácnosti, který by jí neměl rád.
Natálka všem rostla před očima a stávala se z ní krásná mladá žena. Z jejího světlého chmíří na hlavě se stávali krásné bujné černé lokýnky. Řasy se jí nádherně prodlužovaly a umocňovali její panenkovské, pomněnkově modré oči.
Byla sice ještě dítě, ale už teď bylo každému jasné, že z ní bude krásná žena a muž, kterého si vybere, bude opravdu šťastný.
Stávala se z ní malá diplomatka. Rodiče na ní byli právem pyšní.