Kapitola 4.
O 16 let později:
Dnes to byl právě okamžik, kdy spolu byli Karel a Anna přesně 20 let, a tak si chtěli udělat nějakou hezkou dovolenou.
Domluvili se tedy, že Natálku nechají doma samotnou. Jelikož mysleli, že bude chtít oslavit narozeniny a s dozorem by to asi moc nešlo. Vlastně si tím byli jistí, protože to znali z vlastní zkušenosti.
Když bylo Anně 16, chtěla si taky udělat oslavu a rodiče jí k tomu dali souhlas. Ona měla vše pečlivě připravené, stejně jako na Natiny křtiny, ale najednou zjistila, že rodiče sice oslavu dovolili, ale sami na ní chtějí být(dozor je to nejhorší co může slečna na oslavě mít). Anna nejdříve doufala, že si rodiče dělají legraci, ale nakonec pochopila, že to myslí vážně. Oslavu sice udělala, ale moc si jí neužila. Ať udělala cokoli, její rodiče jí hlídali a říkali jí, co dělat nesmí, protože je to nepřípustné. Celé narozeniny musela oslavit v rámci etikety, takže si to moc neužili ani ostatní pozvaní.
A Karel narozeniny ani neoslavil, protože si jeho rodiče nepřáli, aby jim vodil do domu neznámé děti.
Oba dva chtěli, aby si Nat svou oslavu opravdu užila. Věděli, že žádného kluka nemá a důvěřovali jí natolik, aby věřili, že při oslavě svých 16tých narozenin neudělá žádnou hloupost.
Pečlivě vybírali, kam by mohli letět. Které místo pro ně bude nejvhodnější. Anna sice měla pár návrhů, ale s těmi nesouhlasil Karel a s těmi Karlovými prozměnu nesouhlasila Anna. Nakonec si vybrali cestu do Austrálie, na to samé místo, kde byli na svatební cestě.
Balení bylo velmi chaotické. Všude, po celém domě, byli ,, roztahané'' kufry a oblečení. Anna své kufry třikrát přebalovala, jelikož si vždy zapomněla něco přibalit a poté se jí to tam již nevešlo.
Jůlie pendlovala mezi ložnicí pana Karla a paní Anny jako namydlený blesk. Vždy se jen mihla kolem schodiště a zase zmizela v jednom z pokojů. Není divu když se stále jen ozývalo: ,,Jůlie?? Kde mám tu volánovou sukni??'' a než stihla slečna Jůlie dojít pro sukni, už se z druhého pokoje ozývalo: ,,Jůlie, kde je moje bledě modrá kravata?'' Prostě byli oba manželé stejní. Děsní zmatkáři. Tedy paní Anna taková nikdy nebyla, ale před touto dovolenou se chovala opravdu chaoticky. Takhle jí Jůlie ještě neviděla.
,,Sakra, já už to balit nebudu. Julčo prosímtě poď mi pomoci vybrat, které z těchto věcí mám nechat doma." zvolala zoufalým hlasem Anna na svou komornou.
,,Jéje, paní Anno, já bych si půlku, těch věcí vůbec nebrala. Vždyť jste zbalená jako na severní pól a to minimálně na půl roku. Prosím vás. Jedete do Austrálie a to jen na 14 dní. Nevím na co si tam berete třeba norkový kabát. Víte co? Já vám to přeberu a nechám vám tam jen ty nejdůležitější věci." řekla Jůlie a ani nečekala na odpověď a začala přebírat Aniny kufry.
Anna tedy nechala Julču přebalovat a čekala, kolik věcí jí tam nechá. Když si po hodině šla pro kufry, velice se podivila, když zjistila, že množství jejích kufrů se zúžilo na polovic. Nejdříve sice měla nějaké výhrady, jako kde jsou její dlouhé temně modré večerní šaty, ale jakmile uviděla jak Jůlie ukazuje na kufr, který byl plný jen večerních rób, se zamračeným výrazem v obličeji, hned utichla a raději se dál neptala.
Vše již bylo připravené a Hansonovi se velice těšili. Ještě předtím, než vyrazili z domova na letiště, poděkovala Anna Jůlii za pomoc při balení věcí.
,,Nevím, jak bych to bez tebe zvládla tady a co potom v Austrálii? Nechtěla bys letět s námi?'' řekla Anna a z úsměvu v její tváři bylo poznat že si dělá legraci, aby na ní nebylo vidět, jak jí loučení dojímá.
Když se ale začala loučit s Nat, již to nevidržela a rozbrečela se. Nat se snažila být silná, ale když viděla svou maminku prečet a spatřila, že se i v otcových očích lesknou slzy dojetí, nevydržela to a rozbrečela se taky. Chytila oba rodiče najednou kolem krku a silně si je k sobě přitiskla.
,,Dávejte tam na sebe prosím pozor.'' řekla jim, když už se chystali nastoupit do taxi.
Oba se na ní otočili a jen se usmáli. Potom už nasedli a odjeli na letiště.
Když nasedli do letadla, tak se shodli, že si tuto dovolenou patřičně užijí, avšak po třech hodinách letu zmizelo letadlo v mracích a již se neobjevilo.