Kapitola 9.
Trvalo ještě několik dní než se Nat vzpamatovala. Chodila jako tělo bez duše. Byla svým vlastním stínem. Marek jí sledoval a bolelo ho u srdce, když věděl, že jí nedokáže nijak pomoci.
Nat však věděla, že to není pravda. Jí pomáhalo již to, že ví, že je Marek stále u ní a je jí obrovskou oporou ve všem co dělá.
Natálie nesla ztrátu dalšího příbuzného velice těžce a jen díky Markovi a svým dětěm se z toho po nějaké době dostala. Když už zase žila ,,normálně'', donesla se k ní zpráva o tom, že se zdá, že na jednom opuštěném ostrově, který je poblíž místa, kde se ztratilo letadlo jejích rodičů, jsou nějací lidé.
,,Bohužel ale nejsou peněžní prostředky abychom podnikli záchranou akci.'' řekl Natálii a Markovi muž z aerolinek.
,,To není žádný problém.'' usmála se Nat, a když viděla nechápavé výrazy obou mužů po svém boku, dodala: ,,Já přece mám nějaké peníze našetřené a není jich zrovna málo.''
Marek se na svou manželku nechápavě podíval. O nějakých jejích úsporách neměl ani tušení.
Když Natálie zahlédla jeho výraz vysvětlila mu to: ,,No ví jak sem ti říkala, že po Karlovi nemohu dědit? On to věděl a proto ho napadlo něco úplně krásného. Nemohl na mě sice přepsat dědictví, ale mohl mi dávat kapesné. A to mi také dával a nebylo malé. A navíc mi založil spoření, což také nepatří mezi dědictví. Takže něco peněz mám.‘‘
,,A proč si mi o tom neřekla? Měla si vůbec v plánu mi to někdy říci?‘‘
Nat pochopila, že se na ni Marek zlobí a tak ho políbila. Marek sice zprvu ucukl a byl naštvaný, ale do Natálie byl velice zamilován a nemohl se na ní dlouho zlobit. Uvědomil si, že ty své nastřádané peníze vůbec nepoužívala. Starala se o děti a žili jen z toho co vydělali. Za to jí miloval ještě víc. Nebyla zkažená penězi a nezkazila ani jeho.
Muž z aerolinek se ihned otočil na patě a vyběhl ven. Jen se ještě na moment ohlédl a křikl na Nat: ,,Buďte v klidu, hned připravím záchranou akci.''
Natálie zase začala věřit, že jsou její rodiče ještě naživu. Je to sice již několik let co se ztratili, ale nyní je zde alespoň nějaká možnost, že je naleznou a ona se s nimi znovu shledá.
Marek jí ale stále opakoval, ať si od toho moc neslibuje, že není žádná jistota, že to jsou její rodiče.
,,Já jen abys potom nebyla zbytečně zdrcená, pokud se ukáže, že to oni nejsou.'' řekl poněkud sklesle Marek.
,,Já vím, že to oni být nemusí, ale nějak prostě cítím, že to oni jsou. Vím že jsme podnikli už několik akcí a nikdy to oni nebyli, ale věřím, že to tentokrát vyjde. Nevím proč si to myslím, ale prostě to nějak cítím.'' řekla Nat, ale na Marka se raději nepodívala. Bála se, že by se ,,nakazila'' jeho nedůvěrou v tuto záchranou akci.
Nat s Markem odjeli na letiště, kde je všichni podrobně informovali o tom, jak akce probíhá. O jejich děti se mezitím starala Natina kamarádka.
Chvíli se na letišti nic nedělo. Byl až divný klid. Nat to nemohla vydržet. Bylo to něco hrozného, čekat na to, až se jim někdo ozve co se děje a koho našli.
Asi po půl hodině bezmocného čekání se z vysílačky ozval hlas muže: ,,Našli jsme zde dva postarší lidi. Muže a ženu. Zdá se, že zde byli několik let. Představili se nám jako Karel a Anna.''
Když to Nat slyšela, vrhla se Markovi kolem krku a rozplakala se.
,,To jsou oni Marku. Já to říkala. To jsou oni.'' šeptala Nat Markovi mezi vzlyky.
Po pár hodinách přistálo na letišti letadlo.
Po chvíli se otevřeli dveře do místnosti, kde byla Nat s Markem a stáli tam oni. Natáliiny rodiče.
Nejdříve na sebe koukali jako by nevěřili svým očím. Prohlíželi se a zdálo se, jako by se nepoznávali. Chvíli nato se jim ale Nat vrhla kolem krku a nemohla přestat plakat.
Anna si jí k sobě přitiskla a rozplakala se taky.
,,Miláčku, tolik jsi nám chyběla. Tolik jsme se o tebe báli. Zmeškali jsme tvé dospívání, teď je z tebe dospělá žena.'' řekla Anna a snažila se na Nat usmát. Potom se rozhlédla po pokoji a spatřila Marka.
,,Proč na nás ten mladý muž tak dívá? Kdo je to?'' zeptala se Anna.
Nat pustila matku z náruče a odběhla k Markovi, chytla ho za ruku a vedla ho ke svým rodičům.
,,Mami, tati, tohle je Marek. Víte,... můj manžel.'' řekla poněkud nejistě Nat, ale když viděla úsměvy na tvářích rodičů, byla již v klidu.
Anna i Karel se s Markem seznámili a zdálo se, že je jim sympatický. Nat měla radost když pozorovala, jak se její rodiče s Markem baví.
Za chvilku se Anna otočila zpět k Nat a řekla: ,,Takže ty jsi vdaná? To je milé překvapení. Doufám, že plánujete miminko, těším se, až budu babička.''
,,No víš, jak to říct. Vlastně to říkáš trochu pozdě.'' naznačila Nat a čekala, jestli to Anna a Karel pochopí.
,,Jak to myslíš?'' řekla Anna a zdálo se, že ji ani Karel zcela nechápe.
,,No vy už jste babička a hned dvojnásobná. Máme tříletá dvojčátka Aničku a Karlíka.'' doplnil Marek, když si všiml, že Nat neví jak to má vysvětlit.
Na Natiných rodičích byla vidět nefalšovaná radost. Když se ale zeptali, co jiného se stalo za dobu co byli pryč, všechna radost zmizela. Nat začala vyprávět vše ve spojitosti a Nikolou, ale dopovídat to musel Marek, Protože se zdálo, že to Nat psychicky neunese.
Asi po dvouhodinovém vítání a vyprávění se všichni čtyři sebrali a vydali se k Markovi do domu.
Karlovi i Anně se zde moc líbilo a nakonec, nabídku své dcery přijali a nastěhovali se k ní a jejímu muži aby pomáhali s výchovou svých vnoučat.